Každoročně je v České republice nádorové onemocnění jícnu diagnostikováno zhruba 700 lidem. To znamená, že ve srovnání s jinými typy zhoubných nádorů se v populaci vyskytuje poměrně zřídka. Jedním z úskalí tohoto onemocnění je skutečnost, že je často odhaleno až v pokročilém stádiu, když se u pacienta začnou projevovat příznaky jako potíže nebo bolest spojené s polykáním či nevysvětlitelný úbytek tělesné hmotnosti. Naše pacientka, paní Iveta, která s karcinomem jícnu také bojovala, však žádný z těchto příznaků neměla. V jejím případě k diagnostice této nemoci vedla úplně jiná cesta…
V únoru 2020 se paní Ivetě objevila na krku malá bulka. Nejprve tomu nevěnovala pozornost, ale bulka se postupně zvětšovala, a tak Iveta zpozorněla. „Po tom, co se bulka zvětšila, mi to začalo připadat trochu divné, proto jsem se obrátila na ORL oddělení českobudějovické nemocnice. Myslela jsem si, že se jedná o něco tukového, ale tamější pan primář MUDr. Lubor Mrzena, Ph.D., který mě vyšetřoval, mi řekl, že na tukový útvar to nevypadá. A zeptal se mě, jestli souhlasím s tím, že mi z postiženého místa odebere vzorek a zašle jej na histologii. S tím jsem samozřejmě souhlasila,“ vypráví paní Iveta.
Asi za tři týdny pan primář Ivetě volal s neradostnou zprávou. Histologické vyšetření prokázalo, že se jedná o nádorové onemocnění. A ihned ji objednal na operaci. Ještě před termínem operace však byla poslána na vyšetření PET/CT, které mělo odhalit, v jakém stádiu se Ivetino onemocnění nachází. Když pak 13. května 2020 paní Iveta nastupovala k plánovanému operačnímu výkonu, zavolal si ji pan primář ještě k sobě do ordinace. Tam jí sdělil, že dle výsledků PET/CT vyšetření se zárodek onemocnění nachází v jícnu, a tak že operace vůbec neproběhne. Následně paní Ivetu odeslal na doplňující vyšetření do gastroenterologického oddělení českobudějovické nemocnice a zároveň jí domluvil termín prohlídky v Protonovém centru.
Na gastroenterologii Ivetě provedli další vyšetření a poté ji poslali na ozařování do Protonového centra s tím, že po ozařování bude ještě nutné, aby podstoupila operaci. „Pamatuji si, že jsem tehdy byla velice vděčná panu primáři Mrzenovi v Českých Budějovicích za možnost léčby v Protonovém centru. Říkal mi, že protonové ozařování je pro mě to nejlepší a že tam budu v dobrých rukách. Zpětně nemohu jinak než souhlasit. V Protonovém centru jsem se dostala do odborné péče k panu doktoru Vítkovi, který byl naprosto skvělý a vše mi ochotně i podrobně vysvětlil.
Kromě toho mi můj koordinátor léčby vyřídil všechny administrativní formality, takže jsem se nemusela vůbec o nic starat. V Protonovém centru o mě bylo zkrátka postaráno od A do Z,“ popisuje paní Iveta svou cestu do PTC.
Protonovou léčbu Iveta podstoupila v pětadvaceti ozařovacích dnech, jinými slovy v pětadvaceti ozařovacích frakcích. Během toho však neměla žádné větší problémy s léčbou spojené. A doplňuje: „Výborné bylo také to, že pan doktor Vítek komunikoval nejen se mnou, ale i s mým manželem. Na kontroly ho vzal do ordinace, s milým úsměvem a se slovy, jen si to pojďte také poslechnout. Což bylo moc fajn, protože když mně nějaká informace třeba unikla, slyšel jí i manžel a mohl mě případně upozornit. Nicméně, abych nemluvila jenom o panu doktorovi… I všichni radiologičtí asistenci, sestřičky a recepční byli naprosto skvělí. Zkrátka nemohu vůbec nic vytknout, jsem všem velmi vděčná.“
Po absolvování protonové terapie se nádor výrazně zmenšil, a proto mohla být Iveta poslána do Fakultní nemocnice v Motole na plánovanou operaci. Ta sama o sobě proběhla dobře. Po ní se však paní Ivetě objevila voda na plicích a začalo se jí hůře dýchat. Lékaři se snažili vodu z plic odstranit pomocí punkce, ale to bohužel nestačilo, a tak měla posléze zaveden z hrudníku vývod. Ačkoliv šlo o poměrně nešťastnou událost, Iveta neztrácela optimistickou mysl a říká: „Já jsem si vlastně od úplného počátku vůbec nepřipouštěla, že by to mohlo špatně dopadnout. Samozřejmě mě oznámení, že mám rakovinu zaskočilo, ale vlastně hned jsem si to v hlavě nastavila tak, že to prostě dobře dopadne. Takže i když jsem se pak po operaci setkala s určitými komplikacemi, nijak jsem se nestresovala, prostě jsem to brala tak, že tím vším musím projít a hotovo.“
A jak se ukázalo, měla Iveta pravdu a vše skutečně dopadlo dobře. V současnosti ji žádné větší potíže netrápí. „Cítím se dobře, jenom se nesmím moc namáhat, což je někdy náročné dodržet, protože pečuji o svou starou maminku. A také musím dbát na to, abych nejedla nic na noc, jinak mám pak v nočních hodinách nevolnosti. Nicméně, vrátila jsem se k tomu, co mám ráda. S manželem například jezdíme na cyklovýlety, které si oba moc užíváme,“ zakončuje Iveta svůj příběh.
Zpět na přehled
