Po celý svůj pracovní život byl pan Vladimír zvyklý pracovat s velkým pracovním nasazením. Ve „vyšší gastronomii“, což je termín, kterým se označují několikachodová menu (pro vybranou společnost), to ani jinak nejde. „Musíte umět zvládat stres, to je v gastronomii obecně velmi důležité, pokud se má dělat na úrovni, a právě tuto dovednost jsem využil i posléze, když jsem se dozvěděl, že mám rakovinu,“ říká pan Vladimír. Tomu bylo na začátku roku 2024 diagnostikováno závažné nádorové onemocnění slinné žlázy. Prostředí, v němž se pracovně pohyboval, a jeho neúnavná touha po informacích mu však pomohly se s touto situací vyrovnat.
Nádory slinných žláz jsou v populaci poměrně časté, nicméně ze 75 % se jedná o nezhoubné útvary. Takový byl zpočátku i nález pana Vladimíra. Vše začalo již v prosinci 2021, kdy se mu na tváři objevila malá boulička. Ta ho přiměla navštívit ordinaci ORL specialisty v Palackého ulici v Praze. Ten mu z bouličky odebral vzorek a poslal ho na dovyšetření na ORL oddělení Fakultní nemocnice v Motole. Výsledky vyšetření ukázaly, že se jedná o nezhoubný nádor, který v té době neznamenal žádné velké nebezpečí. Nicméně, po roce měl Vladimír přijít opět na kontrolu.
Vlivem náročného pracovního tempa se však na zmiňovanou kontrolu dostal až po téměř dvou letech. Tehdy se mu na krku objevily k původnímu útvaru ještě další dva menší. „Znáte to, když jde o vlastní zdraví, tak máme všichni tendenci mít pořád dost času a péči o něj odkládáme až na nejzazší termín. Když jsem po takřka dvou letech znovu navštívil ORL oddělení v Motole, udělali mi stejná vyšetření jako prvně. Tentokrát však výsledek uklidňující nebyl – zjistilo se, že se jedná o nádorové onemocnění,“ vypráví Vladimír.
Ihned po oznámení diagnózy byl pan Vladimír odeslán svým lékařem z FN Motol do Protonového centra na vyšetření PET/CT. „Ten jej vnímal jako důležité. Bylo třeba zjistit, zda je mé onemocnění omezeno pouze na oblast hlavy, respektive tváře, nebo zda došlo k rozšíření nádorových buněk i někam dále po mém těle.“ Výsledky vyšetření naštěstí byly příznivé, k rozsevu nikam dále nedošlo. Panu Vladimírovi byl proto následně sestaven léčebný plán. Ten zahrnoval jednak operaci, ale také ozařování. „Ještě před operací jsem věděl, že ozařování podstoupím právě v Protonovém centru, lékaři FN Motol mi protony sami doporučili,“ popisuje Vladimír svůj příběh.
„Musím taky dodat, že jsem vůbec nevěděl o tom, k čemu došlo v mém případě… Tedy, že se z mého původně nezhoubného útvaru vyvine nádorové onemocnění. Mám známého, kterému se podobné útvary dělaly na zádech a lékaři mu řekli, že jde o něco tukového, a tak jsem si myslel, že já mám tohle stejné, co měl on, na tváři. Sice mě zarazilo, že si mě zvou znovu na kontrolu, byť až po roce, ale nevěnoval jsem tomu příliš pozornosti. Teprve až po tom, co mi toto onemocnění bylo diagnostikováno, jsem začal hledat různé informace a zjistil jsem, že je možné, aby se z původně nezhoubných útvarů staly zhoubné,“ vysvětluje pan Vladimír.
O to, jestli by nebylo lepší si nechat útvar z tváře odstranit, se pan Kubánek zajímal již během své první návštěvy ORL oddělení v roce 2021. Tehdy mu ale bylo lékaři řečeno, že pokud ho „bulka“ nějak negativně neovlivňuje a neroste mu, je rozhodnutí, zda ji nechat odstranit nebo ne, na něm. K tomu Vladimír dodává: „Já jsem si říkal, že když to není zhoubné a nijak výrazně mi to v životě nepřekáží, že to nechám být. Lékaři mi tehdy říkali, že každá narkóza představuje pro organismus určité riziko. Navíc jsem si říkal, že než mít na tváři nějakou jizvu, je to takhle možná lepší … Ale nevím, nevím, zda to bylo správné rozhodnutí, snažím se neuvažovat nad tím, co bylo…“
Po oznámení diagnózy nastalo pro Vladimíra hlavně psychicky náročné období. K čemuž dodává: „Oznámení onkologické diagnózy pro mě byl opravdu velký šok. Vždycky jsem hodně sportoval a nikdy mi nic vážného nebylo. Chodím i na pravidelná screeningová vyšetření. Takže jsem si nepřipouštěl, že by se taková situace mohla týkat i mě. Poté co mi lékaři sdělili, s jakým onemocněním se potýkám, jsem několik dní nevyšel z domu, vše jsem si nejprve musel zpracovat sám v sobě. Teprve pak jsem byl schopen se o tuto neblahou novinku podělit se svou rodinou. Chvíli jsem se nacházel v poměrně dosti špatném psychickém stavu, ale pak jsem si řekl, že nesmím svými myšlenkami ubližovat nejbližším. Což mě dovedlo k tomu, hledat informace nejen o svém onemocnění, ale i o léčbě, která měla následovat. Což mě alespoň částečně uklidnilo.“
K tomu dodává: „Musím říct, že v celém léčebném procesu mi dost pomohly i pacientské brožury a časopis Lifetime, které jsem získal už když jsem v Protonovém centru podstoupil vyšetření PET/CT. Bylo pro mě důležité mít představu o tom, co mě čeká a co se bude dít. A také jsem byl rád, že si mohu přečíst o lidech, které potkal podobný osud jako mě, a přitom se s ním vyrovnali.“
Operace, přestože šlo o velmi náročný zákrok, dopadla dobře. Po následujících čtyřech týdnech pan Kubánek podstoupil ozařování v Protonovém centru pod dohledem pana primáře doc. MUDr. Jiřího Kubeše, Ph.D. Byl mu nastaven ozařovací plán čítající 35 ozařovacích frakcí, jinými slovy 35 ozařovacích dnů. Přestože léčba trvala delší dobu, nepostihly pana Kubánka během ozařování žádné výrazné komplikace. K tomu dodává: „Neměl jsem žádné výrazné problémy s polykáním ani nic podobného. Jenom jsem ze začátku nemohl pít nic příliš studeného, to mi nedělalo dobře. A třeba teď nedávno mi zase natekla levá, tedy operovaná část krku. To jsem hned volal panu docentovi, jestli se něco neděje. A on mi vysvětlil, že takové věci se mohou stávat a jsou součástí léčby. Poradil mi otok zkusit rozmasírovat, což pomohlo. Do pěti dnů byl pryč!“
O Protonovém centru pan Kubánek říká: „Víte, já jsem se celý život pohyboval v gastronomii, a dokonce jsem i učil na hotelové škole. Má dlouholetá kariéra mě naučila si všímat věcí, podle kterých poznám, zda jde o kvalitní prostředí nebo ne. U Protonového centra jsem si byl již při první návštěvě jistý, že jde o zdravotnické zařízení na vysoké úrovni. Poznal jsem to jednak podle toho, v jaké čistotě je jeho prostředí udržováno a také podle profesionality všech lidí, kteří se o mě během léčby starali. Já sám jsem vždycky říkal svým žákům, že i kdyby se v jejich soukromém životě dělo cokoliv, na pracovišti se od toho musí odpoutat a vždy podat stoprocentní výkon. A přesně takto se chovali všichni v Protonovém centru. Za což jsem velmi vděčný.“
Nyní je pan Kubánek stále pod pečlivým dohledem lékařů. Jeho onemocnění je zatím na ústupu a vypadá to, že vše bude v pořádku.
Zpět na přehled