Tkáně a orgány u dětí jsou na ozáření velmi citlivé. Navíc jsou děti mnohem náchylnější ke vzniku sekundárních nádorů než dospělí. Pokud chceme zvýšit šanci na zdravý vývoj dítěte i po léčbě, je nezbytné snažit se předcházet nežádoucím vedlejším účinkům ozáření. V tom je protonová léčba mimořádně přínosná.
Protonová léčba snižuje dávku na míchu u nádorů uložených v její blízkosti. Je tak minimalizováno riziko jejího poškození.
Díky protonové terapii je zachována v maximální možné míře mentální výkonnost.
Protonová léčba redukuje dávky na střední a vnitřní ucho, tím je snížené riziko poruchy poškození nebo ztráty sluchu.
Protonová léčba minimalizuje ozáření očního aparátu. Následně tak snižuje riziko vzniku očních potíží a komplikací.
Protonová léčba je, na rozdíl od běžně používaného ozařování, šetrnější a bezpečnější. Díky přesnému zacílení protonového paprsku, dokážeme významně snížit riziko vzniku nežádoucích účinků a omezit případná rizika jako jsou poškození srdce a plic, výskyt endokrinních problémů, poruchy růstu, poruchy smyslových funkcí, snížení intelektu, poškození ledvin a močových cest, ohrožení plodnosti, vznik druhotných nádorů.
Je patrné, že protonový svazek ozařuje pouze tzv. cílový objem (oblast kraniospinální osy), tedy záření je směrováno takřka výlučně jenom do tkáně, která je postižená nebo pravděpodobně postižená. Naopak fotonové záření díky svým fyzikálním vlastnostem zasahuje významně i okolní zdravé struktury, kterými jsou v tomto případě mícha, srdce, plíce, játra a střeva.
Lékařské studie porovnávající protonovou a fotonovou léčbu prokázaly, že u dětí léčených fotonovou radioterapií došlo k poklesu IQ. Po dobu tří Let od ozáření se IQ snižovalo cca o 10,3 bodů za rok, po protonové terapii zůstalo IQ po dobu tří let téměř stabilní. Zaznamenán byl pokles pouze o 0,1 bodu ročně.
