Obecně je dělíme na nádory primární, které vznikají z buněk mozkové tkáně nebo okolních struktur (např. mozkových plen – meningeomy), a na mnohem početnější skupinu nádorů sekundárních, což jsou dceřiné nádory (tzv. metastázy), jejichž původní nádor může být kdekoliv v těle (např. prs, plíce, ledvina).
Primární nádory mozku představují cca 1-2 % všech zhoubných nádorů. Každý rok v České republice onemocní nádorem mozku cca 800 lidí, s mírnou převahou u mužů. Výskyt tohoto onemocnění je častější pro dvě věkové skupiny – děti do 5 let a dospělí po 60. roku.
Primární mozkové nádory jsou značně různorodou skupinou. Nejčastěji vznikají z buněk podpůrné mozkové tkáně (neuroglie), to jsou tzv. gliomy, které tvoří více jak 50 % všech nádorů CNS. Podle určitých histologických znaků a chování onemocnění se gliomy zjednodušeně dělí na gliomy s nízkým stupněm malignity (low-grade gliomy) a gliomy s vysokým stupněm malignity (high-grade gliomy).
Gliomy s nízkým stupněm malignity rostou pomalu, někdy i několik let. Jejich výskyt je častější u mladších věkových skupin (20-40 let). Růst těchto typů nádorů není dobře ohraničený od okolní zdravé mozkové tkáně, z toho důvodu je obtížné jej zcela operačně odstranit. V průběhu let se mohou pomalu zvětšovat nebo se proměnit v maligní gliomy.
Gliom s vysokým stupněm malignity vzniká nejčastěji dvěma různými způsoby, a to buď přirozeným vývojem na základě genetických poruch z nízce maligního gliomu, nebo přímo ze zdravé mozkové tkáně. Pro tyto vysoce maligní gliomy je typický rychlý agresivní růst (týdny až měsíce). Více postihuje osoby starší 50 let. Jeho ohraničení není zřetelné a jasně definované, a proto bývá úplné odstranění téměř nemožné. Často také dochází k recidivám, k opětovnému růstu v místě po operaci nebo v jeho okolí.
Z častých mozkových nádorů je nutné zmínit meningeomy, což jsou převážně benigní nádory vycházející z buněk mozkových obalů a jsou častější u žen a u osob starších 50 let. Dále jsou to nádory mozkomíšních nervů (neurinomy), které jsou většinou benigní a také adenomy hypofýzy, které se projevují poruchami hormonálních funkcí nebo poruchami zraku (výpadky zorného pole tlakem na optické nervy). Z nádorů především dětského věku jsou to meduloblastomy a ependymomy.
Podobně jako u jiných nádorových onemocnění není ani u nádorů mozku přesně zmapován kompletní seznam možných spouštěcích mechanismů. Jisté však je, že svou roli hraje dědičnost (asi 5 % ze všech mozkových tumorů je geneticky podmíněno), a negativní vliv má i působení radioaktivního záření, některých chemických látek nebo virů.
