Svět preferuje protony

Karcinom prostaty je nejčastější diagnózou léčenou ve světových protonových centrech. Jedná se též o diagnózu, kde byl protony léčen největší počet pacientů, a to v řádech mnoha desítek tisíc. Důvodem je relativní pravidelnost a malá velikost ozařovaného objemu a stabilita tkání, přes které musí protonový svazek projít (svaly a skelet). Ačkoli se jedná o diagnózu značně diskutovanou v odborné komunitě, je nutné sdělit, že v současnosti neexistují randomizované studie srovnávající fotonovou a protonovou radioterapii pro tuto diagnózu. Výsledky mnoha tisíc léčených pacientů hovoří jednoznačně pro protonovou radioterapii.

Shrnutí výsledků publikovaných prací týkajících se karcinomu prostaty

1. Pravděpodobnost vyléčení měřená v 5letém přežití bez PSA relapsu je dle posledních publikovaných dat pro nízce rizikové karcinomy prostaty 96,5 %, pro středně rizikové karcinomy prostaty příznivého rizika 93,7 %, pro středně rizikové karcinomu prostaty nepříznivého rizika 91,2 % a pro vysoce rizikové karcinomy prostaty mezi 75 – 85 %. Takových výsledků obvykle není dosahováno při použití fotonových technik ani operačních zákroků.
2. Protonová radioterapie má minimální toxicitu (vedlejší účinky). Poslední publikované práce popisují na rozsáhlých souborech nemocných závažnou toxicitu léčby u méně než 1 % nemocných. Ve srovnání s publikovanými daty pro fotonovou radioterapii a operačními zákroky je tato toxicita minimální a významně nižší než pro ostatní metody.
3. Ve srovnání s chirurgickou terapií protonová radioterapie významně snižuje riziko vzniku impotence, a významně tak zlepšuje kvalitu života nemocných.
4. U vysoce rizikového karcinomu prostaty umožňuje protonová radioterapie ozařování pánevních lymfatických uzlin, ve kterých je vysoká pravděpodobnost subklinického postižení. V této klinické situaci se nejvýrazněji projeví dozimetrická a klinická výhoda protonové radioterapie v šetření orgánů dutiny břišní, zejména kliček střevních.
5. Protonová radioterapie je plně ambulantní léčba, ve většině případů bez nutnosti pracovní neschopnosti. Pro nízce a středně rizikový karcinom prostaty je možné použít stereotaktické ozáření s celkovým trváním 10 dnů.

Dle aktuálních guidelines (mezinárodních doporučení) se obě metody (fotonové i protonové záření) považují za použitelné. Protonová radioterapie není novou metodou – od roku 1991 existuje první výlučně klinické (nikoliv akademické) pracoviště (Loma Linda, Kalifornie, USA) a počet nemocných léčených protony pro karcinom prostaty dosahuje mnoha desítek tisíc. Jedná se o technologicky naprosto zralou léčbu ověřenou v téměř třech desetiletích klinického provozu. Během posledních dvou let se objevilo mnoho publikací, které popisují výhody protonů právě u dané diagnózy.

K dispozici jsou nyní vynikající dlouhodobé výsledky z velkých prospektivních studií a data, která poukazují na vyšší účinnost i bezpečnost protonového ozařování ve srovnání s fotonovým ozařováním (IMRT). Tato data přichází zejména z USA a Japonska, tedy ze zemí, kde má protonová radioterapie nejsilnější zázemí a patří k běžným výkonům. Přesvědčivá data a publikované práce se odrazily také v roce 2018 v aktualizovaných doporučeních Americké společnosti pro radiační onkologii, kdy je protonová radioterapie karcinomu prostaty podle jejich současných guidelines (NCCN Guidelines v. 4 2018) považována za standardní léčebnou metodu pro karcinom prostaty.

V roce 2016 byla publikována v New England Journal of Medicine zásadní randomizovaná studie hodnotící efektivitu a kvalitu života nemocných s karcinomem prostaty léčených chirurgicky, zářením nebo iniciálně pouze aktivně sledovaných. Studie byla provedena na 1643 pacientech a doba sledování byla 10 let. Studie prokázala, že:

• mortalita (úmrtnost) na karcinom prostaty se mezi skupinami neliší a nebyl prokázán ani rozdíl v úmrtích z jakýchkoliv příčin,
• u pacientů léčených chirurgicky nebo ozařováním bylo nižší riziko progrese nemoci a vzniku metastatického onemocnění,
• radioterapie měla dočasný negativní vliv na sexuální funkce s následným zlepšením a neměla vliv na močovou inkontinenci. Gastrointestinální problémy byly pozorovány po radioterapii v 6 měsících s následným zlepšením, u ostatních modalit nebyly pozorovány,
• z pohledu kvality života hodnocení prokázalo, že chirurgická léčba má nejhorší výsledky z hlediska sexuálních funkcí a močové inkontinence, a i když bylo v čase pozorováno určité zlepšení, zůstaly výsledky pro chirurgickou léčbu v těchto oblastech nejhorší po celou dobu trvání klinické studie.