Operace hraje v léčbě karcinomu prsu zcela klíčovou roli. Podle stádia a typu nádoru se jedná buď o částečné nebo úplné odstranění nemocného prsu. Tento chirurgický zákrok je nezbytný pro zachování pacientčina zdraví, nicméně v mnoha případech má ztráta prsu negativní dopad na její sebevědomí. Proto, pokud je to možné a pacientka si to přeje, se provádí takzvaná rekonstrukce prsu.
Cílem rekonstrukce prsu je pokud možno co nejdokonaleji obnovit jeho původní vzhled, velikost i tvar, tak, aby se pacientka mohla znovu cítit sama sebou. Samotná rekonstrukce nesnižuje účinnost onkologické léčby, ovšem za předpokladu, že je předepsaná léčba také patřičně dodržena. Pokud tedy bylo pacientce na základě histologického rozboru odebraného nádoru doporučeno ještě ozařování, rozhodně by neměla odmítat jej podstoupit.
Každá pacientka s rakovinou prsu i její přesná diagnóza jsou jedinečné a vyžadují individuální přístup jak v otázce konkrétních léčebných postupů, tak i při následné rekonstrukci prsu. Vždy se proto řiďte radami a doporučeními vašeho ošetřujícího onkologa.
Každý ze způsobů má svá vlastní pro i proti, a ne vždy je možné volit mezi všemi čtyřmi metodami. To, jaké možnosti jsou dostupné právě ve vašem konkrétním případě, vám sdělí váš onkolog. Na operace i následné rekonstrukce prsu se v České republice specializuje například nemocnice Na Františku.
Rekonstrukce prsu probíhá vždy postupně, v rámci dvou a více chirurgických výkonů.
Radioterapie, v případě karcinomu prsu především pooperační (adjuvantní) ozařování, snižuje riziko návratu onemocnění. Nemusí být nutně součástí léčby u všech pacientek — o její indikaci rozhoduje vždy ošetřující, nejčastěji klinický onkolog ve spolupráci s radiačním onkologem
Ačkoliv je pravdou, že okamžitá rekonstrukce prsu může být pro pacientku psychologicky i esteticky příznivější, měla by mít onkologická léčba vždy přednost. Proto, pokud je pacientce předepsáno pooperační ozáření, doporučuje se s rekonstrukcí počkat až do doby po ukončení radioterapie, ideálně 1-2 roky po jejím ukončení. Důvodem je přitom možné poškození permanentního implantátu, vznik postaradiačních změn hrudní stěny, které nelze vždy dopředu předpovědět.
V tomto směru, tedy v riziku ozařování prsu po rekonstrukci, není rozdíl mezi ozařováním fotonovým a protonovým.
V čem se ale tyto metody výrazně liší, to je vliv na okolní zdravé tkáně a orgány. Protonový paprsek může díky svým fyzikálním vlastnostem přesně zacílit místo, které je třeba ozářit, a minimalizuje tak ozáření okolních zdravých tkání a orgánů.
Zatímco při fotonové radioterapii karcinomu prsu, zejména levého prsu, může dojít k nežádoucímu ozáření srdce, plic a míchy. Tyto orgány jsou velmi citlivé na záření a jejich poškození může mít významné vedlejší účinky. Protonové ozařování tak podstatně snižuje riziko vzniku infarktu, srdečních problémů a komplikací nebo rozvoje plicní fibrózy.
Zpět na přehled
