Maligní lymfomy

Maligní lymfom je obecné označení pro nádorové onemocnění lymfatického systému. Maligními lymfomy se označují nádory, které pocházejí z jednoho typu bílých krvinek – lymfocytů. Projevují se zejména zvětšením mízních (lymfatických) uzlin. Základní rozdělení maligních lymfomů tvoří dvě skupiny: Hodgkinův lymfom (HL) a Non-Hodgkinův lymfom (NHL), který tvoří podstatně různorodější podskupinu.

Maligní lymfomy jsou onemocnění, která velmi často postihují osoby v mladém věku. V České republice je zjištěno zhruba 1800 nových případů za rok. Prognóza onemocnění je často velmi dobrá.

Léčebný postup stanovuje specialista – hematoonkolog. Nosnou léčbou maligních lymfomů je v současné době léčba systémová (celotělová), představovaná chemoterapií či biologickou léčbou, event. kombinací obou těchto metod. Radioterapie pak slouží především jako léčba doplňková, která má za úkol snížit riziko návratu onemocnění v původně postižených oblastech anebo jako léčba kurativní před další plánovanou systémovou léčbou, například v případě relabujících lymfomů. Jedná se o léčbu lokální, tedy omezenou na určité místo nebo oblast těla.

V této indikaci je radioterapie používána u časných a středně pokročilých stadií Hodgkinova lymfomu, rizikového Non-Hodgkinova lymfomu (postižení s objemným vstupním nálezem, postižením kostí či mimouzlinovým nálezem) a u pacientů s nedostatečnou léčebnou odpovědí na předcházející systémovou terapii. Kombinovaná léčba (systémová léčba + radioterapie) často znamená vyšší šance na vyléčení lymfomu.

Vzhledem k výborné účinnosti radioterapie není většinou nutné užití dávek záření, které překračují toleranční limity okolních zdravých tkání. Ovšem i nižší dávky záření mohou být potenciálně škodlivé, a to především v časovém horizontu deset i více let po onkologické terapii. Často se objeví bez návaznosti na akutní toxicitu radioterapie. S delším časovým odstupem od ukončené onkologické léčby stoupá riziko vývoje této pozdní toxicity. Tato rizika by měla být zvážena především u pacientů s velmi dobrou dlouhodobou prognózou. Patří sem zejména mladí pacienti s Hodgkinovým lymfomem a prognosticky příznivým B-non Hodgkinovým lymfomem (především podtypy jako difúzní velkobuněčný B-lymfom, primární mediastinální B-lymfom). Tito pacienti by měli být léčeni vždy s vědomím dlouhodobých rizik onkologické terapie.

Nežádoucí účinky spojené s ozařováním

Při ozařování se můžeme setkat s bezprostředními nežádoucími účinky záření. Objevují se během RT a maximálně do 6 týdnů po jejím ukončení.

Možné projevy akutní radiační toxicity (související s místem ozáření) jsou:

• slizniční: afty, polykací obtíže (při ozařování oblasti hlavy a krku),
• slinné žlázy: suchost v ústech (při ozařování v oblasti hlavy a krku),
• kožní: zarudnutí až olupování pokožky v ozařovacím poli,
• plicní: poradiační zánět plic (při ozařování oblasti mezihrudí-mediastina).

Dále se v souvislosti s RT můžeme setkat s pozdními následky záření, které se mohou projevit i bez předcházejících obtíží s odstupem až několika desetiletí po RT (nejčastěji po 10 letech a více). Při léčbě lymfomů jsou zásadní především pozdní následky a snahou lékařů je minimalizovat především rizika výskytu těchto komplikací. Možné projevy pozdní toxicity v závislosti na uložení ozařované oblasti:

• onemocnění srdce + cév (infarkt myokardu, chlopenní vady),
• jiné zhoubné nádory (karcinom prsu, plic, non-Hodgkinův lymfom, leukemie),
• poruchy funkce štítné žlázy (snížená činnost),
• postižení míchy (Lhermittův syndrom-šlehavá bolest šířící se do horních a dolních končetin při předklonu hlavy),
• postižení muskuloskeletálního systému,
• postižení kostní dřeně (myelofibróza).

Zásadní je pečlivé zvážení indikace ozáření. Nutnost zařazení RT do léčebného schématu je potvrzována klinickými studiemi. V ČR vycházíme z doporučení Kooperativní lymfomové skupiny (KLS), která reflektují nejnovější výsledky těchto klinických studií a jsou pravidelně aktualizována. Při vlastním provedení RT vycházíme také z doporučení ILROG (International Lymphoma Radiation Oncology Group).